Zajímavosti v Posázaví

Každou první sobotu a neděli v měsíci (snad je toto sdělení aktuální) můžete navštívit nedaleko od Sázavského kláštera ve Stříbrné Skalici-Rovná  kostel svatého Jakuba - jeden z nejkrásnějších a nejdochovanějších románských kostelíků v Čechách s  unikátní uměleckou výzdobou z 12. a 13. století. Tento románský poklad je jen o něco mladším bratrem světoznámé hradní kaple sv. Kateřiny ve Znojmě a bezpochyby se na jeho stavbě pro pána dvorce podílela sázavská stavební a umělecká huť latinských románských benediktinů.

Kostel sv. Jakuba představuje díky své unikátní umělecké výzdobě (kamenné reliéfy a malby) z konce 12. století jednu z nejvzácnějších románských památek u nás (z 271 románských staveb v ČR jich má pouze 9 románskou výmalbu)
Kostel byl založen před rokem 1150, přestavěn pozdně románsky kolem roku 1240. Byl zasvěcen sv. Jakubu Většímu – patronu horníků. Z toho lze usuzovat, že v okolí již tehdy probíhala hornická činnost. Od roku 1382 platila Rovná papežský desátek. Koncem 14. století byl patronem kostela Jan ze Střímelic a později Ctibor ze Skalice. Posléze Rovná spolu se Skalicí připadla Václavu IV., který ji dal do zástavy svému bratranci Prokopovi. V 15. století kostel sloužil jako farní řadě okolních vsí, – kromě Rovné to byla obec Roviny, Kožlí, Ráj a Bič. Jejich české obyvatelstvo však roku 1470 odchází do Českého Brodu, aby se vyhnulo pronásledování, vsi jsou během válečných časů vypáleny a rozvaleny – v okolních lesích po nich zbyly nepatrné zbytky stavení, studen a prastaré místní názvy. Roku 1525 získali ves Rovná do zástavy páni ze Šelenberka a po Bílé Hoře ji spolu s panstvím Černý Kostelec kupuje kníže Karel z Lichtenštejna. Za jeho nástupce nastala krutá rekatolizace a kněží byli z kostela vyhnáni. Poté v kostele až do roku 1715 sloužili benediktýni ze Sázavského kláštera. V padesátých letech dvacátého století prošel kostel citlivou rekonstrukcí a některé pozdější přístavby a nestylové doplňky byly odstraněny.
V současnosti se v kostele nekonají pravidelné bohoslužby. Přístupný je příležitostně – např. ve výroční den světce. Klíče od kostela jsou uloženy ve Stříbrné Skalici.

Kostel je významný zejména díky výzdobě románskými freskami a fragmenty románských plastik.
Na vnější severní stěně se dochovala řada drobných kamenných reliéfů z konce 12. století se zvířecími motivy, které mají pozoruhodnou podobnost jak v obsahu, tak i ve formě výzdoby, s benediktýnským kostelem sv. Jakuba v Řeznu. Plastiky jsou však bohužel značně poškozené.
V lodi a presbytáři se dochovaly unikátní románské nástěnné malby, objevené v roce 1944 a restaurované Františkem Fišerou. Malby jsou ve dvou vrstvách, časově od sebe vzdálených padesát až šedesát let. Malby prvé vrstvy pocházejí z doby dokončení kostela po polovině 12. století a zahrnují výzdobu apsidami, apsidy, triumfálního oblouku a většinu maleb jižní a severní stěny; tyto malby jsou dílem dvou mistrů, jejichž práce se liší rozdílnou kompozicí, jinou typikou figur i jiným způsobem kresby.
Malby prvé vrstvy jsou svým stylem blízké salcburskému malířství kolem poloviny 12. stol. Druhá vrstva maleb vznikla kolem roku 1240, pokrývá západní stěnu, podkruchtí, tvoří emporovou draperii a malby na severní a jižní stěně; ani tyto malby nejsou dílem jednoho umělce a vědomě napodobují starší vrstvu. Na malbách jsou vyobrazeny obrazy: Majestas Domini, pás apoštolů s poprsím Krista uprostřed a (velmi porušená) legenda o sv. Jakubu (v apsidě), christologický cyklus (na jižní a severní stěně), legenda o sv. Mikuláši (na západní stěně), Kristův křest (na jižní stěně) a ikonograficky nejasné zlomky v podkruchtí.

Kromě zobrazení Majestas Domini, Krista, apoštolů a legend o sv. Jakubovi a sv. Mikuláši zde najdeme v podkruchtí i méně jasné zobrazení nejspíše sv. Prokopa, zakladatele Sázavského kláštera, z doby ještě před jeho svatořečením.


Najdete zde také velice dobře zachovanou barokní márnici z roku 1745.