Zajímavosti v Posázaví

Krkavčí skály a kaplička svatého Prokopa

Kaplička sv. Prokopa je z 1. poloviny 18 stol. Předpokládá se, že dnešní bodoba je výsledkem přestavby na místě stavby mnohem
starší. Ve výklenku se nacházel obraz sv. Prokopa s čertem, malovaný na dřevěné smrkové desce podle zázračného obrazu sv. Prokopa z
roku 1638, umístěném v sázavském kostele. Po vyjmutí obrazu z výklenku před opravou v roce 1997 byly na zadní desce nalezeny nápisy
posouvající vznik obrazu do r. 1841. A také nápis "Tento obras jest nákladem Waclawa Karafyata ten czas faráře Pyskočelského
roku 1798".
Kaplička stojí při prastaré cestě, spojující po staletí sázavský klášter s Prahou. V roce 1588 po ní byly převáženy do Prahy ostatky sv.
Prokopa. Cesta byla užívána až do počátku minulého století, kdy byla vylámána ve skalách na břehu řeky současná silnice na Stříbrnou Skalici.
Vesta protíná neolitické hradiště, jehož zbytky v podobě mohutných valů jsou dosud znatelné v délce cca 250 metrů, počínaje u kapličky a a konče
u skály s křížem (vyhlídka).
Naproti kapličce je pěšina směřující ke kouzelné skalní vyhlídce 100 metrů nad řekou. Vyhlídka je na místě, kde
stával altánek majitele panství, barona von Neuberga.


Hradiště (vyhlídka)

Tato část Krkavčích skal dosahuje nadmořské výšky 375 m a leží více než 90 m nad hladinou řeky. V minulosti bylo místo
využito k vybudování hradiště. Opevněný, 250 m dlouhý úsek hřebene. Na jeho východní straně vymezuje opevněnou plochu sedlovitě
snížená strana s dnešní kapličkou.
Nad ní se zvedají valy opevnění v podobě dosud místy až 14 metrů vysokého valu. Na svahu pod cestou, která bývalé hradiště protíná,
představuje pozůstatky severního opevnění a méně výrazný val. Západní opevnění představuje mohutnější val, připojený ke skále s křížem (vyhlídka)
a před ním předsunutý příkop.
Na základě rozboru nalezených zlomků je možné hledat počátky osídlení Krkavčích skal v pozdní době kamenné - neolitu. Osídlení
se pravděpodobně kryje s příchodem důležité dálkové cesty, která spojovala Polabí s jihem Čech a překračovala řeku Sázavu. Právě
při podobných významných křižovatkách vznikala již v neolitu opěvněná výšinná sídliště. Z hradeb na Krkavších skalách byly kontrolovány nejen
přirozené komunikační koridory, lae i další blízké přístupy k řece a přechody přes ní.